Kapitola 1.

Orochimarův plán

Orochimaru stál na místě, kde by ho zrovna nikdo moc nečekal. Spolu s Kabutem stál vedle dálnice a sledoval projíždějící auta.

"Támhle je." Ukázal na zeleného Opela a vyběhnul za autem, které se za chvíli bude muset zařadit do tvořící se kolony. Kabuto nevěděl, co má Orochimaru v plánu. Řekl mu jenom, že už mu řekne, bude muset vyléčit nějakou dívku. Na svůj věk byl velice schopným medikem a tak si ho Orochimaru oblíbil.

Když se Kabutovi podařilo ho doběhnout, Orochimaru už stál u vraku auta, na které předtím ukazoval. Auto nějak záhadně vyjelo z dálnice a narazilo do stromu. Kabuto věděl, že v tom měl prsty Orochimaru. Všude tekla krev a byl slyšet vyděšený křik přecházející do prudkých vzlyků, který za chvíli utišila Orochimarova ruka.

Orochimaru opatrně vzal do ruky asi devítiletou dívku s černými vlasy dlouhými po ramena, zelenýma očima a nezvykle bledou tváří. Neztrácel čas a už si to štrádoval pryč od místa činu. Kabuto běžel hned za ím.

Asi po půl hodiny cesty zastavil.

"Potřebuji, abys ji vyléčil." řekl Kabutovi.

Kabuto se sehnul nad krvácející dívkou. Měla ošklivou ránu na levém boku a několik dalších škrábanců. Kabuto byl rychle hotov, takže kdyby dívky nebyla tak vystrašená, klidně by mohla utéct, ale místo toho omdlel

Yuna se probudila ve zvláštní kruhové místnosti s jedním oknem vyhlížejícím do tmavého lesa. Schoulená do deky se k němu dobelhala, aby ho zavřela. I tak jí však byla zima. Nemohla si vzpomenout, jak se sem dostala.Poslední, na co si vzpomněla bylo, jak jela po dálnici s mámou na nákupy.

Někdo zaklepal a po chvíli se otevřely dveře. Stál v nich muž středního věku s černými dlouhými vlasy, zelenýma očima a bledou tváří a vedle něj stál kluk přibližně stejně starý jako ona s šedými vlasy a brejlema.

"Kdo jste a kde to jsem?" vypadlo z Yuny.

"Já jsem Orochimaru a tohle je Kabuto. Jsem tvůj otec a jsi u mě... jak to nazvat? Prostě jen u mě." zakončil to Orchimaru.

"Můj otec?" změřila si pohledem Orochimara. Jistá podobnost mezi nimi byla a taky byla pravda, že svým rodičům, kteří ji vychovávali podobná vůbec nebyla, ale stejně se jí tomu nechtělo věřit.

Po chvíli přemýšlení řekla: "Hm, možná, ale kde jsou teď moji rodiče, kteří se o mě do teď starali?"

"No... Tvá nevlastní matka nepřežila autonehodu a tvůj nevlastní otec... toho sežral můj had."

"Cože?! To si tady ze mě chcete udělat vola?" nemohla uvěřit vlastním uším Yuna.

"Nechtěli mi tě vydat po dobrém, tak jsem si tě vzal po zlém." zašklebil se Orochimaru.

"Nevěřím ti!" urazila se Yuna.

Orochimaru udělal přivolávací techniku a za nim se objevil obrovský had.

"Už mi věříš?" řekl s klidem Orochimaru.

"Ty bezcitný zvíře!" zařvala Yuna a začaly jí téct slzy z očí.

"To bylo na mě?!" zeptal se výhružně had. Yuna neodpověděla a jen se trochu ze smutku a trochu ze strachu ve vzlycíchsesunula k zemi.

Had zmizel a Orochimaru odešel. Kabuto věděl, že když nepůjde hned za Orochimarem, bude mít z toho průšvih, ale nemohl tu Yunu nechat samotnou.

Položil jí ruku na rameno a konejšivě řekl: "To bude dobrý. On se sice někdy chová takhle, ale ve skutečnosti je v pohodě.Prej chvíli potom, co ses narodila, zemřela tvá matka a on to nesl tak špatně, že se o tebe nedokázal postarat. Proto tě Bílý Tesák odnesl pryč. Tak Orochimaru přišel i o tebe.Chtěl tě zpátky a taky se chtěl pomstít. Ne jen Bílýmu Tesákovi, ale i Listový vesnici, která na to Bílýho Tesáka navedla a pak taky všem spřáteleným vesnicím Listový. Takže prakticky všem."

"Nemám ráda lidi, kteří se chtějí mstít. Co z toho mají, že druzí trpí?" znovu se naštvala Yuna.

"Na to jsem taky ještě nepřišel. Možná proto, že jsem ještě neměl potřebu se někomu mstít. Budu muset jít, už takhle budu mít pěknej malér, že jsem nešel hned. Mimochodem, kolik ti je?"

"Devět a tobě?"

"Dvanáct, kdybys něco potřebovala, tak přijď." řekl Kabuto a odešel.