† 06. 05. 2009 | kód autora:
AmC"Před 32. lety se v Uchiha klanu narodila dívka jménem Kiyoko, která by buď byla hrozbou pro celou vesnici nebo její největší zbraň. Měla být velmi silná a nikdo v tu dobu nevěděl, na jakou stranu se přidá. Vesnice nechtěla nic riskovat a tak se jí snažili zbavit. Nejdřív si chtěla vzít vesnice Kiyoko po dobrém, ale když to její rodiče odmítli, tak udělala vesnice útok. Rodiče Kiyoko bránili, ale po chvíli se vesnici povedlo je zabít. Ale stejně získali dost času, aby její chůva Tamika stihla Kiyoko odnést pryč do míst, které znala jenom ona.Vesnice je tudíž nikde nenašla.
Do svých 10. let tam Kiyoko vyrůstala nevědoma o svém původu. V tu dobu jí Tamika dovyprávěla co se stalo ve vesnici, když se narodila a začala ji učit používat svou sílu. Kiyoko se učila rychle. Svůj sharingan ovládla téměř hned. Chtěla pomstít své rodiče, ale Tamice se o tom nezmínila, aby ji nepřestala učit.
Kiyoko nejlépe ovládala genjutsu, ale ani ninjutsu a tajjutsu ji nedělaly potíže. Na den svých 23. narozenin se rozhodla navštívit Konohu.Když však uviděla tu poklidnou vesnici, na pomstu svých rodičů brzy zapomněla. Nakonec se tam se svou chůvou odstěhovaly. K jejímu štěstí ji nikdo nepoznal. A potom si vzala mě, člena Hyuuga klanu vedlejší rodiny."
"Takže odtud pochází můj sharingan?" zeptala se Hiroki svého otce.
"Ano a taky svou ohromnou sílu si zdědila po ní. Mimo tu, kterou máš, protože jsi Jinchuuriki. Nechtěla, aby někdo její původ a tak jsme se báli, že kdyby si neuměla používat byakugan, tak by se to dozvěděli všichni. Jelikož umíš používat oboje, někteří si to dali dohromady... Ale naštěstí se o tom moc nemluví."
"A jaký je rozdíl mezi vedlejší a hlavní rodinou?"
"My z vedlejší rodiny máme na čele prokletou pečeť. Tu nám dají ti z hlavní rodiny. Zapečetí nám náš byakugan. Ti z hlavní rodiny nás mohou ovládat. Ale má to i své výhody..."
"A jaké?"
"Teď si nemůžu na žádnou vzpomenout.... Ale stejně jsem nesmírně hrdý na to, že jsem z vedlejší rodiny. Zítra bude tvůj velký den! Společně s Nejim dostanete svou pečeť. Na to by si se měla vyspat!" S těmito slovy odešel.
Hiroki nemohla dlouho usnout. Věděla, že její strýc Hizashi není zrovna spokojen s tím, že je z vedlejší rodiny. Nevěděla proč, ale věřila Hizashimu víc, než svému otci. Vysvětlení, které jí podal otec neobsahovalo vše, co se chtěla dozvědět. Nejvíc ji trápilo to, aby ji to nesebralo sharingan, jedinou vzpomínku na její matku.
Když tak dlouho přemýšlela, probleskla jí hlavou myšlenka, že by mohla utéct. Ještě nad tím dlouho dumala a pak se rozhodla. Stejně se jí většina lidí bojí, protože je Jinchuuriki. Nevěděla, kam půjde, ale to jí bylo jedno. Hlavně co nejrychleji utéct od té prokleté pečeti... Vzala si pár užitečných věcí a nepozorovaně utekla. Běžela přímo za nosem, až doběhla do lesa. Když se dostala hluboko do lesa, padla k nejbližšímu stromu a usla.
Orochimaru zrovna přemýšlel nad tím, jak získat Sasukeho na svou stranu a pak se do něj nějak převtělit. Přitom se procházel po lese s Daisukem a s pár svýma dalšíma lidma.
Najednou se z ničeho nic zastavil.
"Mám to!" zařval na celý les až všichni nadskočili leknutím.Až na Daisukeho.
"Brzy budou chuuninské zkoušky. Mohli bychom ho napadnout při nich a potom zároveň Konohu. To bychom zabili dvě mouchy jednou ranou...."
"Ale na to bychom potřebovali nějakou pomoc, sami to nezvládneme..." namítl Daisuke, jeden z těch, kteří se odvážili na Orochimara promluvit a zároveň z největších oblíbenců Orochimara. Daisukemu přišel jeho plán postavený na hlavu, ale to radši neříkal, jinak by jeho oblíbenost u Orochimara klesla na bod mrazu.
"Hm, to asi ne! Ale my něco vymyslíme, s někym se spojíme. Jo a přestaň mluvit spisovně, nedá se to poslouchat!"
Po těchto slovech Orochimaru zase vyběhl, jako by ho píchla včela do zadku a tak měl mezi ostatními velký náskok a ostatní se snažili ho doběhnout.
Najednou se Orochimaru zase prudce zastavil a prohlásil tu stejnou a už všem známou větu. "Mám to! Pomůžou nám Akatsuki. Pokud vím, chtějí Jinchuuriki a v Konoze by měl bejt nějakej ten prcek ve stejnym věku, jako je Sasuke. Nejmenuje se náhodou Narvuto?"
"Je to Naruto, oboum dvoum je 6 let a prvních chuuninských zkoušek by se moh zúčastnit až za 6 let. Nevím proč myslíš tak dopředu Orochimaru-sama."
"Když myslim víc dopředu, tak jsem od ostatních napřed, ne?"
Orochimaru nečekal na odpověď a zase přidal do kroku. Asi po 5. minutách se zase zastavil. Všichni zase očekávali, že pronese svou oblíbenou větu, ale tentokrát se tak nestalo. Naznačil, aby byli všichni zticha a ukázal na spící dítě před sebou. Na tváři mu stkvěl škodolibý úsměv. Na Orochimarův povel se všichni sestavili do kruhu.
"Až se to dítě probudí, bafneme na něj a naženeme mu hroznej strach! To bude sranda!" začal šeptat Orochimaru svůj plán. Všichni vypadali poněkud udiveně.
"Orochimaru se v poslední době chová jak malý dítě. Zato může asi ta nedávná nehoda, asi mu v hlavě cvaklo." Řekl někdo až příliš nahlas, že to slyšel i Orochimaru.
Orochimarova tvář zkameněla, šáhl po shurikenu a trefil toho muže přímo do krku. Ten, jelikož to nečekal se svalil na zem.
"Ještě někdo si o mě myslí, že se chovám jak malej fakan?" Nastalo nepříjemné ticho.
"Dobrá, tak teď se všichni schovejte a až dám znamení, tak bafneme na to děcko."
Saburou zrovna procházel terén, když si všiml ležícího dítěte u stromu. Když zjistil, že jen spí, rozhodl se jít dál prozkoumávat terén.
"Ahoj, kdo jsi?" ozvalo se za jeho zády. Saburou se otočil: "Já jsem Saburou, jsem ze zvučné a ty?"
"Já jsem Hiroki a jsem z listové. Co tady děláš tak daleko od zvučné?"
"Já tu jsem na misi. Mým úkolem je prozkoumat terén. Chci se totiž stát ninjou. A co tu děláš ty?"
"Ten kluk nám zkazil zábavu! Kvůli němu jsem nepoznal, že se to děcko probudilo. A jejich rozhovor je ještě nudnější než když mi babička vypráví o tom, že jí spadla zubní protéza do záchodu."
"Ty máš babičku, Orochimaru-sama?" zeptal se Daisuke.
"Ne, ty tupče, to byl jen příklad!" naštvaně se Orochimaru otočil a šel zpátky tam,odkud přišel.
"Já jsem utekla z domu kvůli tomu, že mi chtěli dát prokletou pečeť, která by oslabila mou sílu. A navíc se mě tam všichni báli, protože jsem Jinchuuriki."
Najednou se Orochimaru prudce zastavil. "Slyšel jsem dobře? Ona je Jinchuuriki? Běžte napřed, já se tu na chvilku zdržím a pak vás doženu."
Nikomu se moc nechtělo, ale nechtěli skončit jako jejich společník.
Orochimaru se zase vrátil trochu blíž, schoval se za keř a poslouchal.
"Aha, tak to musíš mít opravdu velkou sílu." řekl Saburou obdivně. "Ale je..."
"Jé, co to máš na ruce za náramek?"
"To je náramek po babičce..."
"Můžu se na něj podívat?"
"Jasně" podal Saburou Hiroki náramek.
"Cos mi chtěl říct, než jsem se chtěla podívat na ten náramek?"
"Jen jestli bys chtěla, mohla by si se se mnou vrátit do zvučný a stát se tam skvělým ninjou."
"Teď je má chvíle" pomyslel, si Orochimaru a skočil mezi Sabura a Hiroki.
"Nebo by si mohla jít se mnou a stát se ještě skvělejším ninjou." Orochimaru nečekal na dívčinu odpověď, přehodil si ji přes rameno a běžel pryč. Saburou vzal shuriken a trefil se jím Orochimarovi do ramene. Ten se poněkud naštvaně otočil a řekl: "Nemám čas ani náladu si s tebou tady hrát." Vytrhl si shuriken z ramene a běžel dál.
"Co po mně chcete?" zeptala se trochu vystrašeně, ale i naštvaně Hiroki.
"Celkem nic. Jenom budu potřebovat pomoct s některejma mýma plánama, taky bys mohla pomáhat v kuchyni, od tý doby, co nám zabili kuchaře to jídlo není poživatelný, potom budeš mým špehem," Orochimaru se zarazil. Uslyšel vedle sebe chrápání. Shodil Hiroki ze židle a ta se rázem probudila. Než stačil Orochimaru něco říct, někdo zaklepal na dveře. Když se dveře rozlítli, vstoupili dovnitř Daisuke s Isamem a vlekli mezi sebou Sabura.
"Není to ten malej fakan, co mi zkazil zábavu?"
"Ano je, Orchimaru-sama." odpověděl Daisuke.
"Jo, ne žádný ano! Kolikrát ti budu muset ještě říkat, abys nemluvil spisovně! Co tu chceš?" zeptal se směrem k Saburovi.
"Jen aby mi Hiroki vrátila ten náramek po babičce."
"Ty ses sem trmácel jen kvůli nějakýmu náramku?" podivil se Orochimaru.
"A kvůli čemu jinýmu bych se sem asi měl trmácet?"
"Třeba abys mi pomoh, ne?" ujala se slova Hiroki.
"Nebuď naivní. K čemu by mi to asi bylo? Teď mi dej ten náramek a přestaň se chovat jako Tsunade, když sází všechny svoje prachy do nějaký dementní hry."
"To přirovnání se ti fakt povedlo!" zachechtal se Orochimaru.
"Já ten náramek nemám." řekla Hiroki.
"To si ze mě děláš srandu, ne? Kdes ho jako nechala?"
"Jak to mám asi vědět? Nejspíš budeš muset prohledat les, abys ho našel."
"Na to nemám čas, musim dokončit misi." naštval se Saburou.
"Já myslim, že si s misí nemusíš dělat starosti. Jelikož si našel náš úkryt, budeš tu muset zůstat, dokud se neuráčim si najít nějaký jiný. A to nebude zrovna brzo." zašklebil se Orochimaru.
"A co tu jako budu dělat?" naštval se Saburou.
"Budeš mi pomáhat s mýma plánama atd. Když jsem to přeříkával minule, tak tu tahle holka usla, tak se nebudu zbytečně namáhat. Nějaký dotazy?"
"Ne." řekl Saburou a využil toho, že ho Daisuke s Isamem pustili a vyběhl z otevřených dveří ven. K jeho neštěstí vrazil do obrovského, tukem zalitého chlapíka, který zrovna šel za Orochimarem s důležitou zprávou. Popadl Sabura a dovlekl ho zpátky do místnosti, kde zrovna Orochimaru nadával Daisukemu s Isamem. Když si všiml, že někdo vstoupil do místnosti, otočil se a jakmile zjistil, kdo tam stojí, objevil se mu na tváři úsměv.
"Skvěle, Yatako. Tyhle tupci ho nechali utéct."
"Nevěděl jsem. Kdo to je, ale tak jsem ho sem vzal... Jinak mám pro vás důležitou zprávu, ale...." zarazil se Yatako v půli věty.
"Ale co?" podíval se na něj Orochimaru.
"Ale nevim, jestli by bylo dobře, aby to oni věděli." podíval se na Sabura a Hiroki.
"Aha, v tom nebude problém. Daisuke, Isame, postarejte se o ně!"
Daisuke, Isame, Hiroki a Saburou došli do místnosti, kde byly dvoje dveře.
"Tak, tamhle je tvůj pokoj, Hiroki," ukázal Daisuke na jedny dveře, "a támhle tvůj, Saburou,"
ukázal na druhé dveře.
"Co si vy myslíte o Orochimarovi?" zeptal se těch dvou Saburou.
"Že je to pěknej pitomec," zabručel Isame a Daisuke ho za to kopnul do nohy.
"Běžte do těch pokojů a už ani slovo. Nemáme na vás čas." řekl Daisuke, otočil se, vzal sebou Isameho a zamkl tu místnost s dveřmi.
"To jsi mě musel tak nakopnout?" rozhořčil se Isame.
"Jo, nesmějí vědět, co si o něm my myslíme. Pak bysme z toho měli průšvih my...."
"Jak to, že si ztratila můj náramek po babičce?" rozčílil se znovu Saburou.
"Neptej se mě na to furt a dej mi pokoj!" naštvala se Hiroki a utekla do svého Daisukem určeného pokoje. Saburovi nic jiného nezbejvalo, než aby se odebral do toho svého.
Když otevřel dveře, vyvalil se na něho zatuchlý smrad. V jeho pokoji byla jenom postel, skříň, u které nešly zavírat dvířka a polorozpadlý stůl. To mu tolik nevadilo, jako ten smrad.
Asi po pěti minutách do jeho pokoje vstoupila Hiroki.
"Musim ti něco ukázat." vzala Sabura za ruku, druhou rukou si držela nos a táhla ho do svého, stejně zapáchajícího pokoje.
"Co jako má bejt?" zeptal se Saburou, protože nic neviděl.
Hiroki ukázala na dvě díry ve zdi. Saburou se k nim sehnul a podíval se. Nemohl uvěřit tomu, co uviděl. Byl tam Orochimaru s Yatakem. Hiroki se sehnula k druhé díře a společně se dívali a poslouchali jejich rozhovor.
Orochimaru-sama, mám pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Jakou chcete slyšet dřív?"otázal se Yatako. Orochimaru se chvíli rozmýšlel a pak řekl: "Obě najednou."
Yatako se zarazil, potom si udělal klona a řekl mu obě zprávy najednou. Orochimaru se zamračil.
"Z toho jsem nic neměl. Tak nejdřív tu špatnou."
"Ta špatná je, že jeden vězeń vám sežral váš předposlední lanovitej fialovej pásek." Řekl Yatako s velkou vážností.
"Kdo byl ten vězeň?"
"Jiraya. Von nejdřív zařval, že má strááášnej hlad, pak se napřáhl po někom, kdo zrovna nes váš předposlední lanovitej fialovej pásek, sebral mu předposlední lanovitej fialovej pásek, ukousl váš..."
"To stačí Yatako. Musíme toho vězně nějak potrestat."
"Nemůžem, Orochimaru-sama."
"Jak to?" podivil se Orochimaru.
"No on použil zbytek vašeho předposledního lanovitýho fialovýho pásku, nějak se dostal ven z cely a utekl."
"Tak ho chyťte!"
"To už taky nejde. My nevíme kam šel a pořádně za sebou zametl stopy."
"Vy neschopáci! Proč ste mu ksakru půjčovali koště?" rozčílil se Orochimaru.
"A teď mi řekni tu dobrou zprávu."
Za tři roky by měli tyto pásky prodávat ve Francii. A do tý doby můžete nosit tento růžový pásek s kytičkami."
"A když tamto byl můj předposlední lanovitej fialovej pásek, kde je můj poslední fialovej lanovitej pásek?"
"Ten máte na sobě, Orochimaru-sama."
"Aha." S těmito slovy vyrval Orochimaru z batakových rukou růžový pásek s kytičkami a poslal ho pryč.
"To je sranda poslouchat rozhovor dvou tupců. Já bych si na sebe nikdy nevzal růžovej pásek s kytkami." zasmál se Saburou
"Ne tak nahlas. Když mi můžeme slyšet je, tak oni můžou slyšet nás." šeptla Hiroki.
"Mně přijde docela hluchej, ale i kdyby nás slyšel, tak by si myslel, že je to jeho svědomí a ne že jsme to my." řekl Saburou, ale stejně trochu ztišil svůj hlas.
"Docela by mě zajímalo, co je to tady za smrad." ozvala se po chvíli Hiroki.
"To mě teda taky. Ale podívej, co mám." řekl Saburou a vytáhl z kapsy nějaký sprej.
"Deodorant z růží. Zaručeně osvěží váš domov i vaše tělo." četla Hiroki. Stříkla si na zápěstí a přičichla.
"Docela to smrdí, ale je to lepší než ten smrad tady." řekla Hiroki a vystříkala jím svůj pokoj. Saburou jí deodorant vyrval z ruky a řekl: "Stejně jsem na tebe naštvanej kvůli tomu náramku po babičce." A po těchto slovech odešel z místnosti.
Asi o tři hodiny později vlítli do pokojů Sabura a Hiroki Daisuke a Isame. Saburou zase od nich vyzvídal, co si myslí o Orochimarovi, ale než stačil Isame něco říct, skočil mu Daisuke do řeči: "Je to skvělý mu pomáhat. Proto jsme taky tady, nemyslíš?" A dál už mu ani jeden na otázky neodpovídali, a tak se Saburou naštval.
Když přišli k Orochimarovi, tak hned jak je uviděl řekl: "Páč si Saburou byl na nějaký misi, tak jsem odvodil, že něco už budeš umět...."
"Ty jo! Ty dokážeš i myslet!"skočil mu do řeči Saburou a Orochimaru po něm šlehl naštvaným pohledem.
"Nevim, jak si na tom Hiroki ty, ale prostě se nějak navzájem naučíte nějaký techniky. Nemám na vás čas, takže na vás bude dohlížet Yatako. Pod pojmem dohlížet myslim, že bude hlídat, abyste nezdrhli. Myslim, že jeho nepřemluvíte, aby vás něco naučil. Až budu mít trochu času, tak si na vás možná něco připravim, ale jen jestli se mi bude chtít...."
"Já s ní trénovat nebudu!" urazil se Saburou. Tohle už Orochimaru nevydržel. Svým dlouhým jazykem si přitáhl Sabura k sobě a začal ho škrtit.
"Budeš dělat, co ti řeknu, jasný?" Jelikož nemohl Saburou jinak, tak jen přikývl a Orochimaru ho vyflusnul daleko od sebe. Orochimaru se rozkašlal.
"Ježiš, co to používáš za voňafku??? Doufám, že není z růží." řekl Orochimaru. Když Saburou přikývl, Orochimaru se zděsil a vyběhl ven z místnosti s řevem. "Na to mám alergii!"
Daisuke s Isamem vyběhli za Orochimarem. Když tak učinili, rozmýšlel se Saburou, jak se odsud dostat. Uviděl okna a tak se snažil utéct jimi. Když už byl skoro nahoře ozvalo se za ním: "Ani na to nemysli!"
Saburou se otočil a uviděl Yataka, jak se na něho rozčileně dívá.
"Kde máš tu svou kamarádku?" zeptal se naštvaně.
"Hiroki není žádná má kamarádka." odsekl Saburou.
"To mě nezajímá, řekni mi, kde je!" Najednou se Yatako zarazil a díval se směrem pod stůl.
"Ha!" rozeřval se na celou místnost. "Ty sis myslela, že tě nenajdeme na takovym pitomym místě?? Jak sis mohla myslet, že si tě nevšimneme?" Došel ke stolu a odhrnul ubrus. Najednou se začal omlouvat. Saburovi to přišlo divný a chtěl vidět, co Yatako našel pod stolem. Když postava vyšla z pod stolu, zalapal po dechu. Uviděl před sebou Orochimara. Pak to Saburovi došlo. Podíval se totiž Orochimarovi do očí a řekl: "Odkdy má Orochimaru byakugan?" Po této větě to došlo i Yatakovi. Chňapl po Hiroki a už ji nepustil.
Potom se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Isame.
"Máš jít za Orochimarem." podíval se na Yataka.
"Kde ho najdu?"
"Jdi podle řevu: ‚Já mám na růže alergii!‘ a najdeš ho."
"A co tyhle?" ukázal Yatako na Hiroki a Sabura.
"Já se mám o ně postarat."
Yatako pokrčil rameny, pustil Hiroki a odebral se za Orochimarem. Isame naznačil Hiroki a Saburovi, aby šli za ním. Ti se nejdřív na sebe podívali a pak teda šli. Saburou doběhl Isameho a zeptal se: "Kam jdeme?"
"Na cvičiště." odpověděl Isame.
"Ale při tom má na nás dohlížet Yatako, ne?" přidala se Hiroki do hovoru.
"Jestli chceš, můžu vás odvést do těch vašich smradlavejch pokojů a nechat to na Yatakovi. Aspoň se s váma nebudu zdržovat." naštval se Isame.
"Ale to nemůžeš..." podotkl Saburou.
"Proč ne?" podivil se Isame?
"Protože ti to nařídil Orochimaru." odpověděl Saburou.
Isame se začal strašlivě smát. Saburou a Hiroki se na sebe udiveně podívali.
"To byl můj návrh, abych tam s váma šel." zachechtal se Isame. "Aspoň jsem Orochimarovi pomohl, aby se mě zbavil." dodal tišeji.
"Aby se tě zbavil?" zeptali se současně Hiroki se Saburem.
"Já nejsem zrovna moc oblíbenej u Orochimara. Nejsem pro něj důvěryhodnej. Všechny své plány říká jen některejm, ale já mezi nima nejsem. Bejt nedůvěřivejspolu s jeho technikami mu v tý hlavě zůstalo po tý nehodě."
"Po jaký nehodě?" zeptala se Hiroki.
"No jednou se pustil do křížku s Tsunade."
"Kdo je to Tsunade?" optala se znovu Hiroki.
"Tsunade je jedna ze saninů. Podle mě je to nejlepší ninja vůbec." řekl Saburou.
"Jo, Tsunade je super kočka!" zasnil se Isame.
"Nechápu, jak si mohl Orochimaru myslet, že zvítězí nad jedním ze saninů, kór nad Tsunade." kroutil hlavou Saburou.
"Víš, Orochimaru je taky jeden ze saninů." řekl Isame.
"Cože?!" vyvalil bulvy Saburou.
"Jak může bejt takovej vůl jeden ze saninů?" nemohla uvěřit svým uším Hiroki.
"On dřív nebyl tak blbej. Naopak, byl neuvěřitelně chytrej, ale Tsunade ho při tom souboji několikrát majzla do hlavy, až ztratil na 5 dní vědomí. Medikové mu nedávali žádný naděje na přežití. Ale Orochimaru se nakonec probral, ale mělo to i své následky."
"A kdo je ten třetí ze saninů?"
"To je Jiraya. Momentálně náš vězeň."
"Jiraya? Není to ten, co sežral Orochimarovi jeho předposlední lanovitý fialový pásek, nebo jak to bylo, a pak utekl?" zeptala se Hiroki Sabura.
"Víš, že možná jo? odpověděl Saburou.
"Jak to všechno víte?" podivil se Isame.
"No... zaslechli jsme to... A jak ses sem dostal ty?" pokusila se změnit téma Hiroki.
"V písečný se před 23. lety narodila dvojčata a jedno z nich mělo mít neuvěřitelnou sílu. Tak se ho chtěl Orochimaru zmocnit, LAe omylem vzal toho druhého. Tak jsem se sem dostal."
"A co se stalo s tvým bratrem?" zeptala se Hiroki.
"Je Kazekagem. Tak jsme tady." Nacházeli se v prostorné místnosti bez oken.
Isame je začal učit techniky a učil je 3 roky. Jutsu, které se za tu dobu naučila Hiroki:
Henge no jutsu (Technika přeměny)
Kai (uvolnění)
Kawarimi no jutsu (přemisťovací technika (náhrada))
Nawanuke no jutsu (úniková technika)
Kuchiyose no jutsu (technika přivolávání) (přivolává hady)
Kokohi no jutsu (technika falešného místa)
Kage bushin no jutsu (stínový klon)
Jabaku satsu (smrt ve spárů stromů)
Douka yahamuri (bouře ze skal)
Magen: Jigoku Kouka no Jutsu (Démonická iluze: Technika sestupu do pekla)
Magen: Kokoni Arazu no Jutsu (Demonická iluze: Falešné okolí)
Magen: Kyouten Chiten (Démonická iluze: Země a Nebe – Změna)
Magen: Narakumi no Jutsu (Démonicka iluze: Technika spatření pekla)
Magen: Nijuu Kokoni Arazu no Jutsu (Démonická iluze: Technika dvojnásobně falešné okolnosti)
Gatsuuga (ostrý tesák)
Kage shibari no jutsu (technika stínového spoutání)
Kage kubi shibari no jutsu (stínová škrtící technika)
Kage buyou (stínový tanec)
Hana Ninou, Hyakka ryouran (závan stovky květin (květinová technika)
Genjutsu shibari (genjutsu spoutání)
Kuchiyose: Edo tensei (Přivolání: Reinkarnace do Nečistého Světa)
Jutsu, které se za tu dobu naučil Saburou:
Henge no jutsu (Technika přeměny)
Kai (uvolnění)
Kawarimi no jutsu (přemisťovací technika (náhrada))
Nawanuke no jutsu (úniková technika)
Kuchiyose no jutsu (technika přivolávání) (přivolává hady)
Kage bushin no jutsu (stínový klon)
Gatsuuga (ostrý tesák)
Gan Geki (rána balvanem)
Fuuma Shuriken, kage fuusha (Shuriken větrného démona, stínový mlýn)
Kage buyou (stínový tanec)
Kuchiyose: Edo tensei (Přivolání: Reinkarnace do Nečistého Světa)
Myom Satsujin Jutsu (technika tichého zavraždění)
Ninpou, Kiteinu Shawaa (Porcující sprcha)
Shishi Rendan (lví kombo)
Torneedo Raitoningu (tornádový blesk)
Ninpou: Hi no Hagane (Křídla Slunce)
Ronshou (Drtící pěst)
Sensatsu Suishou (Letící voda tisíce smrtí)
Thunder Up (Bleskový úder)
Zankuuha (Vzdušný kráječ)
Soushuuha (Útok ovládanými noži)
Po třech letech si Orochimaru Sabura a Hiroki zavolal.
"Budem mít naší první společnou misi.Půjdem do Francie, přesnějc do Paříže. Vyrážíme zejtra ráno. V osum sraz tady. Cíl mise vám řeknu po cestě." Po těchto slovech jeOrochimaru poslal zase pryč.
"Když jsem přišla, tak jsem myslela, že tam stojí nějaká ženská! Jak se teď tři roky o nás nezajímal, tak jsem zapomněla na ten růžovej pásek s kytkama, kterej mu dal před třema rokama Yatako. Nečekala jsem, že si ho na sebe někdy vezme...." řekla Hiroki.
"Za to já jsem nezapomněl, že si mi ztratila náramek po babičce!" odpověděl Saburou.
"A já jsem nezapomněla, že jsi mě prozradil Yatakovi, který by si toho asi ani nevšimnul, že mám byakugan!" řekla Hiroki.
"Můžete se přestat hádat kvůli takovejm pitomostem?!" naštval se Isame a Saburou s Hiroki se začli smát. Jelikož Isame nevěděl, čemu se smějou tak se naštval ještě víc a šel od nich pryč.
"To se nám povedlo!" zasmála se Hiroki. "To je vždycky tak vtipný, když se naštve."
"Jo to jo. Mě by zajímalo, co to bude za praštěnou misi. Doufám, že se do tý Francie nebudem trmácet jen kvůli kupování těch divnejch fialovejch lanovitejch pásků...." zamyslel se Saburou.
"Hmmm, to mě nenapadlo, ale asi to tak bude. Co bysme jinak dělali ve Francii? Na aifelovku bysme asi nešli, co?" řekla Hiroki.
Ráno Hiroki se Saburem přišli na míso srazu. Orochimaru už tam byl a stál mezi dvěma véééééééélikýma báglama.
"Tyhle bágly nesete vy." zašklebil se Orochimaru. Sám měl na zádech malý batůžek ve tvaru růžového medvídka...
"Radši budu tahat ten tunovej batoh, než abych měl na zádech takovou úchylnost." zašeptal Saburou Hiroki.
Saburou a Hiroki vzali batohy a nechali se vést Orochimarem.
Asi o tři dny později uviděli před sebou postavu, která se motala od jedné strany ke druhé. Když je zpozorovala, trochu se zašklebila.
"Zase se setkáváme Orochimaru." škytla.
"Proč si mi sežral můj předposlední lanovitej fialovej pásek?!" naštval se Orochimaru.
"To je Jiraya?" zeptal se šeptem Saburou Hiroki. Ta pokrčila rameny.
"To nebylo moc hezké přivítání." škytl Jiraya a přivolal žábu. Udělal se velký opar a když opadl, seděla před nima malá žába, spíš podobná pulci, než žábě. Otočila se na Jirayu a pořádně si krkla. S Jirayou to smrady seklo a žába odskákala pryč. Orochimaru dostal záchvat smíchu a šel dál.
O týden později došli do Paříže. Orochimaru vytáhl plánek a něco hledal.
"Ještě si nám neřekl, co je cílem mise." ozval se Saburou.
"Potřebuju něco koupit." řekl s nezájmem Orochimaru.
Po chvíli ukázal na úzkou uličku.
"Musíme jít tudy."
Po 2 hodinách chůze se Saburou zeptal: "Nebyli už jsme tady náhodou?"
Orochimaru usilovně prohlížel mapu a tak Saburovi neodpověděl.
Hiroki se podívala Orochimarovi přes rameno a pak se zasmála.
"Co je tady k smíchu?" naštval se Orochimaru.
"Nic, jen že tu mapu máš vzhůru nahoma." zachechtala se Hiroki.
"Co to blábolíš? Vždyť mapa nemá nohy!!!" nechápal Orochimaru. Hiroki mu neodpověděla, jen mu tu mapu otočila.
Po chvíli Orochimaru našel, co hledal. Vstoupili do obchodu, nejdřív Hiroki se Saburem, prodavačka se usmála a pozdravila je: "Bonjour!", ale jakmile vstoupil Orochimaru, její úsměv jí na rtech ztuhl a jak se usilovně snažila usmívat, její rty vytvarovaly zvláštní škleb. Orochimaru si stejně ničeho nevšiml a hned spustil: "Máte lanovitý fialový pásky???"
"Pordon, je ne comprend pas." (Pardon, nerozumím) "Do you speak....
"Já chci lanovitý fialový pásky ne steak." skočil Orochimaru prodavačce do řeči.
"Orochimaru, já myslim, že ti nerozumí." podotkla Hiroki.
"Proč by mi nerozuměla? Vždyť mluvim dostatečně srozumitelně a nechtěj po mně, abych mluvil spisovně." rozčílil se Orochimaru až byl rudý v obličeji, což u něho je docela neobvyklé.
"Ona mluví anglicky nebo francouzsky, proto ti nerozumí." řekl Saburou. Orochimaru se ušklíbl a porozhlédl se po obchodě. Najednou se mu rozzářily oči, jako se rozzáří dítěti, které dostane lízátko. Rozeběhl se k jednomu stojanu tak rychle, že kdyby Saburou a Hiroki nestačili zadržet zbylé stojany, spadly by na zem, vzal z něho vše, co tam bylo a vyložil to na pult.
Prodavačka všechno namarkovala a potom řekla: "Trois mille quatre cents quatre-vingt-dix-neuf euro."
"Co to na mě mele? Ať si to svý ráčkování nechá pro sebe!!!" řekl Orochimaru.
Prodavačka to raději napsala na papír. Když si to Orochimaru přečetl, vyvalil bulvy a začal na celý krám řvát: "3499 euro? To si ze mě ta kráva dělá prd**!"
Hiroki mu dala ruku před pusu, aby nemohl mluvit a vystrčila ho ven z krámu. Orochimaru pořád nadával jak dlaždič. Hiroki mu vzala batoh ve tvaru růžového medvídka a vrátila se do obchodu.
"Kolik že to má bejt?" zeptala se Sabura Hiroki.
"3499 euro."
"Ha! Našla jsem to!" zaradovala se Hiroki a držela v ruce růžovou peněřenku ve tvaru králíka. Podívala se dovnitř a spočítala peníze.
"On tu má jen 3419 euro."
"Tak to má smůlu, tak jich nebude mít 20, ale 19. Musí mu to stačit." řekl Saburou a odnesl jeden lanovitý fialový pásek zmátky do regálu.
Prodavačka odečetla jeden lanovitý fialový pásek, vzala papír, začala na něj něco psát a přitom říkala: "Trois mille trois cents vingt-quatre euro et cinq cents s'il vous plait."
"3324 euro a 5 centů" četla Hiroki a přitom podávala peníze prodavačce. Saburou vzal zboží, nastrkal ho na baťohu a odešli z krámu.
Prodavačka na ně ještě zařvala: "Au revoir!" (nashledanou) a oddychla si, že už jsou ti cizinci pryč. Jelikož to byla upovídaná prodavačka, hned další den o této neobvyklé návštěvě která si koupila nejvíc nejneprodávanější věc, celá Paříž. Ale v tu dobu byli Orochimaru, Saburou a Hiroki někde v poušti.
"Ty jo, mně asi uschne jazyk a pak upadne."řekla nakvašeně Hiroki. Dokonce i Orochimaru už přestal nadávat kvůli tomu, že má o jeden pásek míň, jaký mu bylo horko.
Potom uviděli asi 50 metrů před sebou osobu, která měla opravdu, ale opravdu vééééééliký.... hrudník.
"Ne, Tsunade!" vyděšeně vykřikl Orochimaru a schoval se za Sabura.
Když se Tsunade přiblížila, nevšímaje si Sabura slintajícího blahem ani Hiroki řekla: "Ahoj Orochimaru, myslela jsem si, že už dávno prdíš do země."
Orochimaru neodpovídal.
"Copak, ty už ani nepozdravíš svou starou kamarádku?" naštvala se Tsunade. "Tak to ti budu muset nabančit, abys do příště věděl, že mě máš zdravit. Pokud teda nějaké příště bude." řekla Tsunade, odstrčila slintajícího Sabura a chystala se udeřit Orochimara. Ale do cesty jí vlítla Hiroki a tak se jí Tsunade trefila přímo do nosu. Hiroki zavrávorala, zkřivila obličej bolestí a pak řekla: "On už je blbej dost a je s nim k nevydržení, tak nevim, jaký by to bylo potom."
Tsunade se najednou zastavilaa začala se třást.
"Tobě teče krev." řekla roztřeseným hlasem.
"No a?" podivila se Hiroki a setřela si třmínek krve a ukázala jí Tsunade. "Neíkej mi, že se bojíš krve." podivila se ještě víc, když Tsunade začala couvat.
Čím víc tekla Hiroki krev, tím víc se Tsunade třásla. Když si Hiroki myslela, že vyvolá zemětřesení, tak si Tsunade strčila hlavu do písku. Tohle Hiroki nečekala.
"Tohle má bejt sanin? Tak se mi zdá, že legendární saninové jsou banda hlupáků." prohlásila Hiroki.
I Saburovi už přestaly téct sliny blahem. "A to jsem ji tak obdivoval" řekl sklíčeně.
Orochimaru mezitím omdlel.
O půl hodiny na stejném místě
"Ty jo, to byla pecka, myslíš, že mi ta krev někdy přestane téct?" zavrávorala Hiroki. Jen těžce se držela, aby neomdlela kvůli ztrátě krve. Saburou neodpovídal. Díval se někam do dálky. Po dlouhé době si vzpomněl na zvučnou. Na svou rodinu, kterou dlouho neviděl, na všechny své kamarády, které měl... Chtěl by se tam vrátit.
"Vstávej!" poručil šeptem Saburou Hiroki.
"Co se děje?" zeptala se Hiroki, ale dál seděla na zemi.
"Půjdeme zpátky do svých vesnic!" snažil se mluvit pořád šeptem. "Necháme ho tu a vrátíme se zpátky!" vysvětloval svůj plán Saburou. "Využijme šence, že omdlel!" pokračoval.
"To ho tu chceš vážně nechat?" nevěřila svým uším Hiroki.
"Jo, je to naše jediná šance, jak se od něho dostat. Snad nechceš tu možnost promarnit. Já na ni čekám docela dlouho!" snažil se ji přesvědčit.
"Klidně běž, ale se mnou nepočítej. Já se nemám kam vrátit. Navíc, kdyby jim na nás záleželo, tak by nás začli hledat. Už je to přes tři roky a když o sobě říkaj, jak jsou skvělý ninjové, tak by jim to mělo zabrat tak měsíc nás najít, ne? Takže já nikam nejdu." Odpověděla nasupeně Hiroki.
"Dobře. Tak si tady s nim hnij, já jdu. Čau!" řekl Saburou a odešel.
Saburou přešel poušť a dostal se do lesa, kde zurčil potok. Trochu ho mrzelo, že s ním Hiroki
nešla, ale utěšoval se, že to byla její chyba a že on udělal dobře. Přišel k potoku, aby se napil, když v tom uslyšel za svými zády: "Koho pak to tady máme?" Byl to podobný hlas, jako má Orochimaru. Saburovi poklesla ramena, že mu zase jeho útěk nevyšel. Začal se otáčet a přitom vymýšlel nejvhodnější výmluvu.
Když se ale otočil, strnul. Před sebou neuviděl Orochimara s Hiroki, alestáli tam dva chlápci v černých pláštích s červenými mraky. Jeden byl shrbený a za zády se mu motal železný ocas a druhý byl vysoký a blonďatými, přes oko hozenými vlasy.
"Kdo jste?!" naštval se Saburou.
"To bys chtěl vědět, co?" zašklebil se ten blonďák. "Teď nám řekneš, kde je ten stařík Orochimaru s tou holkou."
"A když ne?" oplatil mu úšklebek Saburou.
"Ten skrček je ale drzej, co Sasori? Asi bysme mu měli ukázat, jak se má k nám chovat.
"Hm, ale udělej to rychle Deidaro, víš, že nerad čekám!"
Orochimaru otevřel oči a posadil se. Pomalu se mu začalo vybavovat, co se stalo. Vedle něj seděla Hiroki, ale jak se Orochimaru snažil sebevíc, Sabura neviděl. Už si ani nevšímali Tsunade, která měla pořád strčenou hlavu v písku.
"Kde je Saburou?" zeptal se.
"Rozhodl se vrátit se do své vesnice...." odpověděla Hiroki.
"Cože?! To se se mnou ani nerozloučil." rozesmutněl se Orochimaru. "Kudy šel?"
"Přímo za nosem." ukázala směr Hiroki. Jakmile to dořekla, zdvihl se na ní oblak písku a nasypal se jí do očí. Při jeho horečném vyndavání z očí si uvědomila, že se Orochimaru vydal za Saburem. Jakmile jí to došlo, vyběhla za ním.
Saburou čekal, co Deidara udělá a když se dlouho nic nedělo, Sasori na něj začal řvát: "Co to sakra děláš?"
"Došel mi jíl...." Odpověděl provinile Deidara.
"Proč musim bejt ve dvojici s takovym tupcem?! Tak se běž zatím poohlídnout po tý holce, já si to s tímhle mezitím vyřídím." naštval se Sasori a spokojeně si říkal, jak je geniální, že se ho tak lehce zbavil.
"Pozor!!!!!!!!" zařvala Hiroki a Orochimaru se prudce zastavil a jen těsně se vyhnuli letícím kunaiím.
"Vedle." zaklel Deidara. "Zrovna teď mi musel dojít jíl a dokonce i kunaie." Potichu odběhl pryč. Hiroki s Orochimarem se za ním nehnali a běželi zase směr Saburou.
Najdnou se Sasoriho ocas prodloužil a neuvěřitelnou rychlostí se řítil na Sabura. Ten v poslední chvíli uhl. Saburou udělal pár pečetí a zařval: "Ninpou, Kiteinu Shawaa" a z úst mu vyletělo velké množství malinkých jehliček. Sasori je však všechny odrazil svým ocasem. Saburou se divil, že tak jednoduše odrazil jeho jutsu, že si nemohl rozpomenout na žádnou jinou techniku, tak jen bezmyšlenkovitě uhýbal Sasoriho střelám. Jednou to špatně vypočítal a Sasori ho třefil do ramene.
"A mám tě!" zařval nadšeně.
"Vážně si myslíš, že mi může takový škrábnutí ublí...." Nestačil doříct a už padal k zemi snažíc se popadnout dech...
"No jo no, to víš, můj jed je nevypočitatelný... A teď to s tebou skoncuju!" Sasori napřáhl svůj ocas k poslednímu úderu, když v tom se nemohl pohnout.
Hiroki stála vedle Orochimara a v očích měla byakugan.
"Kdo jsi?" zeptala se ostře Sasoriho.
"Tak to ty jsi mi zmařila můj plán. Myslel jsem si, že tuto techniku ovládá jen Nara klan. No to je vlastně jedno. On zemře tak jako tak..." řekl Sasori a sklouzl pohledem na Sabura.
"Neodpověděl si mi na mou otázku!" rozčílila se Hiroki.
"S nim bych si raději nic nezačínal." zašeptal Hiroki Orochimaru, který byl schovaný v křoví. Hiroki ho nevnímala.
"Je docela dobrý, že si mi přišla do cesty. Kyuubiho s Shukakem už máme. Teď si na řadě ty. Yamata no Orochi. Už se těšim, až si vyzkouším tu novou sílu." zasnil se Sasori.
Hiroki zachvátil hněv. Už ani nevěděla, proč je tak naštvaná. Ale ani se to nesnažila zjistit. Kolem nohou se jí začal motat pramínek tmavě zelené chakry.
"Copak? Došly ti slova? Nerad čekám, tak pohni. Začíná mě to tu nudit." ušklíbl se Sasori. Jakmile tato slova dořekl, zelená chakra Hiroki vylítla až k její hlavě a sbírala tam podobu obrovské hadí hlavy.
"Kdo jsi?!" Tohle už nebyl hlas Hiroki, tohle byl chrapot vycházející z Hiročiných úst.
Sasori se pousmál. Chtěl zjistit, co udělá. Hiroki udělala pár neznámých pečetí, přestala Sasoriho držet a zelená chakra vystartovala na Sasoriho a odhodila ho na míle daleko. Ten ani nestačil pomyslet na útěk. Po cestě srazil Deidaru, který pátral po Hiroki a Orochimarovi. Po tomto incidentu Hiroki omdlela. Kdyby Orochimaru nespal, mohl by ještě Sabura zachránit protijedem, ale když se probudil bylo už pozdě. Ve stejnou dobu se probrala i Hiroki. Doplazila se k Saburovi, ale ten už byl mrtvý. Hiroki začaly téct slzy po tváři. Orochimaru potichu došel za Hiroki a položil jí ruku na rameno.
"Měli bychom jít." zašeptal a Hiroki přikývla. Utřela si slzy a dala Sabura do polohy, že vypadal, jako by spal. Potom se zvedla a mířili směř "domů".
Když přišli do Orochimarova sídla, zastavili se a koukali s vytřeštěnýma očima před sebe. Před nimi bylo spousty mrtvých a skrýš byla vypálená.
"Já myslela, že jeto tu tak zabezpečený, aby se sem nikdo nedostal." řekla vyděšeně Hiroki.
"Jo, je. Jedině že by je sem někdo přivedl."
"Bingo!" ozvalo se za nimi.
Oba se rychle otočili a za jejich zády stál Daisuke.
"Daisuke, ty zrádče!" rozeřval se Orochimaru.
"Copak, že by se ti v tý tvý kebuli rozsvítilo?" posmíval se Daisuke.
Hiroki s Orochimarem najednou vyhodili kunaie a obě našly svůj cíl. Daisukeho obličej se stáhl do výrazu zděšení.
"Stejně už nám k ničemu nebude..." řekl Itachi a vylezl z křoví. Naklonil se nad Daisukem.
"Ha, otrávený kunaie. To bych do vás neřek. Takže ty Kisame si vem na starost Hiroki a já se postarám o Orochimara."
"Jasně, šéfe!" zakřenil se Kisame. Itachi na to chtěl odpovědět nějakou jedovatou poznámku, ale raději to přešel mlčením.
"Tak teďka se mi hezky podívej do očí." Řekl Itachi laskavě a Orochimaru mu schutí vyhověl. Po chvíli začal Itachi panikařit.
"Jak... jaktože na tebe nefungují moje genjutsu?" vykoktal ze sebe.
"Asi se budu muset prozradit. Moje mentalita je jen následkem toho, že jsem vymyslel jutsu, po kterým budu proti jakémukoliv genjutsu imunní... Sice se na tom trochu přičinila Tsunade, ale jen trochu. A navíc já nejsem debil vždycky, jen někdy... A zbytek času jsem to jen hrál, abych se neprozradil například tady před Daisukem..." zašklebil se Orochimaru.
"Kisame, nechcešmi přijít na pomoc???"
"Jasně šéfe." odpověděl Kisame a udělal na Itachiho škleb. Ten se naštval a chtěl mu jednu fláknout, ale nakonec se ovládl a šel za Hiroki. Ta už na něho byla připravená a nechala ho padnou do pasti. Itachi byl v kruhu chakry, která se pořád zužovala a zužovala. I když Hiroki věděla, že pokud toto jutsu dokončí, nebude se moct v nejlepším případě ani pohnout a v tom horším omdlí. Po chvíli Itachiho kruch rozmačkal. Hiroki zavrávorala a pak upadla do bezvědomí.
Mezitím si to Kisame rozdával s Orochimarem. Orochimaru využil jeho nepozornosti, když Kisame zjišťoval, jak je na tom Itachi a Orochimaru vyvolal Mandu. Po několika neúspěšných pokusů zabít Kisameho se had na Orochimara vykašlal a zmizel. Kisame využil Orochimarova překvapení a uťal mu hlavu svým mečem. Potom vzal Hiroki do náručí a nesl ji směr k sídlu Akatsuki.
Když se Hiroki probudila, nemohla se vzpomenout, co se stalo. Po chvíli se jí vše vybavilo. Ležela na zemi a kousek od ní se hádalo 8 lidí v černých pláštích. Nevěnovali jí žádnou pozornost a tak Hiroki šáhla po svých otrávených kunaiích. Měla jich už jen sedm, protože jednu vyplácala na Daisukem. Věděla, že se musí trefit všemi, jinak nemá šanci přežít, ale musela je vyhodit všechny najednou, aby nevzbudila moc brzo na sebe pozornost. Chvilku mířila a pak hodila. Jen pět kunaií našlo svůj cíl. Před ní stáli jen Deidara, Sasori a Kisame.
"Podívejme se... Už se nám probrala. Tak to abysme to vyřešili. Takže budeme hlasovat. Kdo je pro to, abych tu sílu dal do jedné z mé loutky?" zeptal se Sasori se zvednutou rukou a k němu se ještě přidal Deidara.
"To není fér!" zaprotestoval Kisame. "Pro tenhle plán jste byli od začátku jen vy dva."
"To je ale tvůj problém, že si je nechal zhebnout." zašklebil se na něho Deidara.
"Tak a je rozhodnuto." Sasori hodil po Hiroki uspávací kunai a ona si začala spokojeně pochrupovat. Potom si z ní vzali Yamata no Orochi a její tělo hodili na skládku mrtvol.
Potom sílu všeh tří démonů dali do jedný z loutek. Sasori se k ní naklonil a pošeptal jí: "Nevracej se do tý doby, než zničíš celej svět." A potom se zasmál. Loutka poslechla a vydala se na dlouhou pouť. Kisame se naštval a šel na čerstvý vzduch to rozdejchat.
"Tak a je to. Za uvili nás už nebude nikdo otravovat." spokojeně řekl Sasori.
"A koho budeme otravovat my?" zeptal se Deidara.
"No... Třeba Kisameho, ten byl jedinej proti mému plánu." odpověděl s ďábelským úšklebkem ve tváři Sasori.
Epilog:
"Hej, Kisame!!! Pines mi sklenici vodky!" zařval Sasori a potom několikrát opilecky zaškytal.
"Už se to nese." odpověděl otráveně Kisame.
"Hele, Sasori-sama, není támhleto vaše loutka?" zeptal se Deidara a ukázal prstem do dálky. Sasori se podívalsměrem, kterým ukazoval. "No jo, tak to vypadá, že už je celý svět jenom náš!" zasmál se Sasori.
"Zničit, zničit, zničit...." ozývalo se z dálky.
"Copak to říká?" zeptal se Sasori Deidara.
"Nevím, pořádně jí neslyším."odpověděl Deidara.
"Kde je sakra Kisame s tou vodou?" naštval se Sasori. Pak se před nimi objevila loutka se sklenicí vody.
"To je ale chytrá loutka, co?" řekl samolibě Sasori.
"Zničit!" zařvala loutka a hodila sklenicí po Sasorim. Pak už se ozvala jen velká rána a od místa, kde ještě před chvílí seděl Sasori s Deidarou stoupal kouř.
A potom skončil život na zemi.
